Životopis sv. Agáty
Narodila se na Sicilii v zámožné rodině. Císařský náměstek Quintianus v době pronásledování křesťanů chtěl získat ji i její majetek. Veškeré jeho úsilí, aby odpadla od Krista, bylo marné. Její srdce zůstalo neporušené a pevná mysl se nedala oblomit ani pozdějším hrozným mučením, při kterém její tělo nejkrutějším způsobem zohavili. Při mučení zemřela.
Převzato z Životopisy svatých
Autor: Jan Chlumský
Máme před sebou světici patřící k těm s nejrozšířenější úctou už v nejstarších dobách. Její jméno bylo dokonce zařazeno do liturgického kánonu mše svaté. Nejstarší historické údaje jsou až z 5. století, rozhovory v mnohých životopisech jsou jen legendárním vyprávěním. Lze spolehlivě vycházet z toho, že celý život svaté Agáty se odehrával na Sicilii, v městě Katánii. Pocházela z bohaté křesťanské rodiny a vynikala duševními schopnostmi i krásou těla. Zamilovala se do svého Vykupitele a odmítala všechny nápadníky. Toužila po duchovním životě, ochotna přinést svému božskému snoubenci jakoukoliv oběť.
Jeden z odmítnutých nápadníků se pomstil tím, že ji udal jako mimořádnou křesťanku. V Katánii toho času se asi zdržoval náměstek císaře Decia Quintianus, který po svůdném vyprávění o Agátě ji zatoužil získat pro sebe. Neoblomnou Agátu se rozhodl dát na převýchovu ke zpustlé Afrodisii do nevěstince. Agáta by raději přijala tělesné utrpení, ale musela nejdříve projít zkouškou, v níž osvědčovala svou čistotu a ušlechtilost. Když ji Afrodisie vracela Quintianovi, odpověděla něco v tom smyslu, že by snadněji obměkčila kámen a ohnula železo, než zdolala její umíněnost. Quintianus se rozzlobil a když nic nepomáhalo, dal ji mučit. Bičovali ji, natahovali na skřipec, píchali do ní a pálili ji. Sadistické choutky náměstka se projevily i v příkazu odstranit její prsa. Dle legendy ji bez jakéhokoliv ošetření strčili do vězeňské kobky a tam se jí zjevil svatý Petr a uzdravil ji. Pak ji podrobili novým mukám na střepech a žhavém uhlí, ona však zůstala Kristu věrná a plná lásky až do posledního dechu.
Těžko lze popsat všechny rozměry skutečnosti. Legendární životopisy si vypomáhají uváděním rozhovorů, v nichž neochvějně Agáta vzdorovala, poukazovala na ubohost bohů, a naznačují rozdíl mezi božstvy, podobnými Jovišovi a Kristem. Věrohodnější je síla Agáty vycházející z modlitby. Právě o takovou sílu by nám mělo jít, když se dostaneme do pokušení udělat nějaký ústupek pro některé z novodobých božstev. Je lepší trpět s Kristem než se radovat bez něj. Milovat ho znamená vše s ním. A "milovat" je hlavním a největším přikázáním.
Křesťané z velké úcty pohřbili Agátu v novém hrobě a podle legendy, při prvním výročí její smrti nastal výbuch sopky Etny a hrozilo zničení Katánie. Obyvatelé s prosbou k Agátě nesli z jejího hrobu plachtu proti lávě a ta se zastavila.